Hlavní menu:


Podmenu:



Historie

Historie

(Text převzat ze stránek Michaela Stanovského Pardubice: Církev římskokatolická.)

Historie římskokatolické církve v Pardubicích úzce souvisí s historií samotného města. První písemná zmínka o Pardubicích se nachází v listině papeže Bonifáce VIII. z 15.prosince 1295. Dokládá se zde mj. existence kláštera s kostelem sv. Bartoloměje (převorství), patřícího pod pražskou diecézi. Klášter byl spravován Řádem Křížovníků s červeným křížem a srdcem - cyriaků. Nacházel se v prostorách dnešního kostela sv. Bartoloměje a farního úřadu.

Roku 1332 daroval držitel pardubického panství Arnošt I. z Hostýně s chotí Adličkou (Adélou) cyrianskému klášteru ves Pardubice, později nazývanou Pardubice Mnichové, nyní Pardubičky, která se rozprostírala kolem kaple sv. Jiljí.

Nejstarší syn Arnošta I. z Hostýně, Arnošt II., známý pod jménem Arnošt z Pardubic, se stal v období panování Karla IV. prvním pražským arcibiskupem (roku 1344) a již před rokem 1349 nechal stavět filiální kostel Zvěstování Panně Marii (Klášterní), který byl dán do správy cyriakům a před rokem 1359 se stal samostatným farním kostelem. Postaven byl ve slohu gotickém.

29.dubna 1421 byl klášter cyriaků husity vypálen a rozbořen; vypálena byla též kaple sv. Jiljí v Pardubičkách. Řádoví bratři uprchli na sever do Kladska.

Roku 1507 začal Vilém z Pernštejna znovu budovat kostel sv. Bartoloměje s klášterem. I když práce na kostele pokračovaly až do roku 1519, povolává kolem roku 1514 bratry řádu sv. Františka minority z města Krakowa. Kostel sloužil bohoslužebným shromážděním katolických osadníků a zároveň měl být hrobkou rodu Pernštejnů. Vžilo se pro něj označení "německý", jelikož minorité zřejmě hovořili německy. Vystavěn byl v pozdně gotickém slohu.

V roce 1507 při zničujícím požáru města vyhořel mj. kostel Zvěstování P. Marii, do roku 1515 jej Vilém z Pernštejna obnovuje v pozdně gotickém slohu.

Krátce před rokem 1510 založil Vilém z Pernštejna špitál pro chudé. Byl postaven u nového kostela sv. Jana Křtitele, který byl kostelem hřbitovním a zároveň špitálním.

Kostel Zvěstování Panně Marii sloužil od husitských válek až do roku 1532 kališníkům (podobojí). Vilém z Pernštejna, sám katolík, dodržoval stavy smluvně zakotvenou rovnoprávnost katolického a kališnického vyznání a kališníci, vzhledem ke své početné přev aze, od něho obdrželi též špitální kostel sv. Jana Křtitele.

Vojtěch z Pernštejna (Vilémův syn) přemístil v roce 1532 klášter minoritů od kostela sv.Bartoloměje, k dosavadnímu farnímu kostelu Zvěstování P. Marii. Tímto se stal kostel sv. Bartoloměje farním; snad více vyhovoval rostoucímu městu, jehož převážná část o byvatel patřila ke kališníkům, svou roli sehrál určitě přestup Vojtěcha i jeho bratra Jana z Pernštejna na víru podobojí.

Roku 1538 vypukl další zničující požár, při němž vyhořel i kostel sv. Bartoloměje. Jan z Pernštejna ihned kostel obnovil a upravil v renesančním duchu.

Za třicetileté války (25.října 1645) byl kostel Zvěstování P. Marii vypálen Švédy, od té doby prošel vícero opravami a úpravami.

Roku 1612 se stává kostel sv. Bartoloměje děkanským.

Roku 1710 je v barokním slohu dostavěn (na místě původní dřevěné kapličky) kostelíček Sedmibolestné Matky Boží (Kostelíček), a to převážně nákladem Jakuba Antonína Štrossa, pardubického měšťana a kupce.

Roku 1728 bylo založeno minoritské gymnázium, v roce 1786 byl klášter minoritů zrušen.

V roce 1912 se přikročilo k přístavbě a důkladné úpravě kostela sv. Bartoloměje pod záštitou "Jednoty pro zařízení děkanského chrámu Páně v Pardubicích", která byla ustavena roku 1895.

V roce 1934 bylo děkanství povýšeno na arciděkanství.

(Text převzat ze stránek Pardubického průvodce - Památkové objekty.)

Z Pernštejnského náměstí se z jeho jihovýchodního rohu vchází do ulice Klášterní a na náměstí Komenského, které vzniklo vybouráním čp. 53 a barokní brány kláštera, úpravou prostranství kolem bývalé městské hradby a výstavbou nových objektů. Dominantou je skromný kostel Zvěstování P. Marii, založený Arnoštem z Pardubic kolem r. 1349 jako kostel farní. Po požáru r. 1507 byl přestavěn v pozdně gotickém slohu.

Loď kostela je obdélná, zaklenutá třemi poli křížové klenby, do posledního pole byla později vestavěna barokní kruchta na dvou pilířích s bohatým vyřezávaným zábradlím. Presbytář kostela je pětiboký, zaklenut hodnotnou sklípkovou klenbou. Celá stavba je podsklepena rozsáhlou kryptou, do níž byl původní vstup po schodech pod triumfálním obloukem.

Kostel byl restaurován Bóžou Dvořákem v l. 1904-05. Tehdy byla upravena přední štítová zeď, přistavěno šnekové schodiště se vstupem do krypty, zbořena stará sakristie na severní straně presbytáře a postavena nová na straně jižní, z krypty byly vyneseny náhrobky a zazděny do vnější zdi (kvůli kyselému ovzduší byly r. 1988 přestěhovány do interiéru) a provedeny malby v interiéru: na pravé stěně presbytáře freska "sv. Tří králů" od Josefa Bosáčka podle předlohy Mikoláše Alše. Vitráže v oknech jsou pseudogotické, cenné jsou severní dveře (renesanční řezbářská práce).

V r. 1532 přivedl Vojtěch z Pernštejna ke kostelu Zvěstování P. Marii minority od sv. Bartoloměje, od té doby byl kostel klášterním. Klášter - klausura - byl v dnešním čp. 52 (Zvláštní škola), v jehož dispozici je zachován ambit, rajský dvůr a sklepení. Budova byla původně spojena s kostelem a z klausury se přímo vcházelo na kruchtu kostela, jak o tom svědčí zazděný průchod viditelný na severní zdi kruchty. Klášter zanikl v r. 1541, byl obnoven po r. 1620 a v r. 1728 zde bylo zřízeno první pardubické gymnázium (za Josefa II. bylo zrušeno). V r. 1890 byla část budov zdemolována a zbytek přestavěn pro potřeby školství; objekt měl pseudorenesanční fasádu, ta byla v 70. letech tohoto století zničena.

(...)

Dále západním směrem stály na břehu městské strúhy jatka, masné krámy a kostel sv. Bartoloměje. Areál kostela a kláštera cyriaků je nejstarší zmiňovanou stavbou Pardubic. Byl založen po polovině třináctého století; o klášteře se zmiňuje bula papeže Bonifáce VIII. z r. 1295 (první písemná zmínka o Pardubicích). Apsida klášterního kostela byla objevena při archeologických průzkumech pod presbytářem dnešního kostela. Klášterní budovy přiléhaly ze severní strany, tj. z prostoru dnešní Kostelní ulice a budovy děkanství. Klášter byl zničen husity r. 1421. Při výstavbě města po požáru r. 1507 byl znovu budován i kostel. Vilém z Pernštejna na místě vypáleného kláštera r. 1524 založil klášter řádu minoritů, jenž byl r. 1532 přesídlen ke kostelu Zvěstování P. Marii. V budově děkanství se zachovala severní část chodby ambitu a dvě klenuté síně s pozdně gotickými portály s přetínaným ostěním. Křídlo budovy děkanství vedle čp. 93 je zbytkem rajského dvora (nalezneme tu zbytek severovýchodní části ambitu), který přiléhal k městské strůze.

Z kláštera do chrámu se chodilo severním portálem, přístupným po mostě přes příkop (západní zeď byla součástí městské hradby, přístupy mohly být tedy jen z jihu a ze severu). Zmíněný severní portál je nejstarší renesanční památkou ve městě (z r. 1519). Jeho formy svědčí o teprve začínajícím přejímání renesančního výtvarného názoru; polosloupy s korintskými hlavicemi nenesou kladí (snad nedokončeno). V nadpraží se opět setkáváme s erbovní pernštejnskou pověstí v polychromovaném reliéfu. Pod chrámem Vilém z Pernštejna zřídil rodinnou hrobku (Starší příslušníci rodu jsou pochováni v rodinné hrobce kostela v Doubravníku, poblíž hradu Pernštejn, poslední potomek rodu, Frebonie z Pernštejna odpočívá v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.). Kostel sv. Bartoloměje tedy vznikl jako přestavba starší gotické stavby v l. 1507-14. Je to orientované síňové trojlodí s pětibokým presbytářem, v pozdní gotice častý typ. Západní stěnu tvořila městská hradba, nad níž se vypínal strmý stupňovitý štít, obdobný na straně východní ukončoval sedlovou střechu s vysokým sanktusníkem uprostřed. Podobně zřejmě vypadaly i střechy městských domů v první pernštejnské etapě výstavby města (zbytky štítu se zachovaly pouze u domů čp. 87, 90 a na východním štítu špejcharu v Příhrádku). Vstupy do kostela byly dva: severní ze strany kláštera a jižní od hřbitova. Zde byla r. 1680 postavena kaple sv. Rocha.

Celá stavba kostela byla omítaná. snad i částečně polychromovaná, dnešní stav je výsledkem puristických názorů na gotiku z počátku 20. století. Přestavbou v duchu purismu prošel kostel v r. 1912, kdy byl prolomen průchod západní zdí a podle projektu arch. Bóži Dvořáka přistavěna západní předsíň. Ve stylu novogotiky a novorenesance přistavěl Dvořák k severní stěně předsíně kapli a provedl výdlažbu celé stavby. Na západním průčelí předsíně je mosaika s postavami světců - sv. Ludmily, sv. Václava a sv. Prokopa od Viktora Fórstera, autorem plastické výzdoby je Vilém Amort.

V interiéru je jednou z nejcenějších památek hlavní oltářní obraz Umučení sv. Bartoloměje z r. 1692-93, dílo slezského maliře Michala Leopolda Willmanna, jenž byl malován pro sedlecký klášter. Před oltářem, nad pernštejnskou rodinnou hrobkou, je osazena renesanční tumba Vojtěcha z Pernštejna z r. 1534 z bílého mramoru s ležící postavou rytíře s palcátem a mečem v rukou. Z dalších náhrobních desek mauzolea je pozoruhodný náhrobek kněžny Zofie Těšínské, manželky Vojtěchovy (z r. 1541). Z presbytáře je vstup do sakristie: lomený pozdně gotický portál s tordovanými pruty je doplněn renesanční malovanou aedikulou z doby kolem r. 1538, objevenou v r. 1952. Ta byla součástí malované výzdoby kostela, z níž byly také objeveny malované konzoly klenebních žeber. K patrové části kostelní lodi, původně západní kruchtě, byly po druhém ohni přistavěny empory podklenuté křížovou klenbou s hřebínky a zábradlím, zdobeným 64 polychromovanými figurálními a ornamentálními reliéfními kazetami s nápisem a datem 1539. Sochařská výzdoba kazatelny pochází od Jakuba Teplého (kolem r. 1770), autorem bočních oltářů je sochař Jiří František Pacák, autorem sousoší Kalvárie v nové boční kapli sochař Ignác Rohrbach (z r. 1735). Figurální malbu předsíně podle předlohy Mikoláše Alše provedl A. Hausler.

Text sestaven podle internetových pramenů. Fotografická příloha vznikla za laskavého přispění Marie Zimmermannové.

 

© Římskokatolická farnost - arciděkanství Pardubice | Tel.: 466 769 260 | E-mail: farpar@volny.cz
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2011